Každá demontáž a opětovná montáž sestavy nebo podsestavy, ve které díly spolupracují, s sebou nese určité důsledky: opakovaný, ne vždy žádoucí a správný proces lapování již opotřebovaných (tvarovaných, s pevnou strukturou) dílů, zejména v případě výměny jednoho ze spolupracujících dílů.
Potřeba vyměnit prvky poškozené v důsledku demontáže (např. šrouby) a těsnění. Nejčastěji výměna více prvků, než je výsledkem ověření týmu. V důsledku toho se zkracuje životnost sestavy ve srovnání s nemrtvou (jedná se o díly, které nejsou v případě nouze poškozeny).
Příkladem může být oprava hlavní převodovky, např. u PF126, ve které není možné nastavit kola do původní, již došlé montáže při výměně ložisek. Vzájemná poloha kol hypoidního převodu je zásadní pro jeho trvanlivost.
Závěr: při výměně nouzového poškozeného prvku v sestavě je třeba vzít v úvahu zkrácení životnosti celé sestavy, stejně jako vyšší než plánované náklady na opravu. Během oprav by měly být vyměněny dvojice spolupracujících prvků, což je například případ hlavních oprav předpokládaných výrobcem zařízení. Dalším řešením je oprava a regenerace dílů bez demontáže, které dosud patřily do SF problematiky a které je nyní možné díky keramické technologii. Pozoruhodným jevem je, že účinnost použití technologie keramiky je vyšší u materiálů nižší kvality.
